VÝSTAVA
Malba na porcelán
Helena a její přátelé
GALERIE
3. 3. – 22. 4. 2018
Vystavující autoři: Helena Schmaus Shoonerová, Jana Kamila Mašíková, Ema Srncová, Marie Anna Jarkovská, Alena Marie Kartáková, Šárka Schmelzerová, Lenka Sárová Malíská, Jan Antonín Pacák, Unent Delger a Teodor Buzu.
K účasti na výstavě v Prácheňském muzeu v Písku pozvala své přátele výtvarníky paní Helena Schmaus Shoonerová, aby s nimi touto cestou oslavila své 80. narozeniny. Jedná se o skupinu výtvarníků, kteří se seznámili v severočeském Dubí na sympoziích malby kobaltem pod glazuru na porcelán, pořádaných dubskou porcelánkou Český porcelán, a. s. pod názvem ,,Tradice a možnosti“. Generální ředitel dubské porcelánky Ing. Vladimír Feix, vysvětluje název sympozia následovně: „Sympozia jsme nazvali Tradice a možnosti proto, že malba kobaltem pod glazuru, kterou využíváme při výrobě cibulového porcelánu, je starý, tradiční systém malby v Asii. Společně s výtvarníky, kteří k nám na sympozia přijíždějí z celého světa hledáme nové možnosti, jak tuto technologii využívat“.
Vyvrcholením výstavy bude aukce patnácti vybraných prací od jednotlivých vystavujících (5 prací Helena Schmaus Shoonerová, po 1 práci Theodor Buzu, Marie Anna Jarkovská, Alena Marie Kartáková, Jana Kamila Mašíková, Jan Antonín Pacák, Lenka Sárová Malíská, Šárka Schmelzerová, Emma Srncová, Unent Delger) ve prospěch mezinárodní humanitární organizace ,,Lékaři bez hranic“. Aukci pořádá pražská Aukční síň Vltavín s.r.o.
HELENA SCHMAUS SHOONEROVÁ / *1938 Praha
Studia – 1956 – 1959 Střední průmyslová škola keramická v Bechyni a Střední uměleckoprůmyslová škola v Karlových Varech
1959 – 1965 – Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, ateliér - prof. Otto Eckert a prof. Jan Nušl.
Po studiu se věnovala navrhování šperků, jako návrhářka působila dva roky v Jablonci nad Nisou, byla výtvarnicí železnobrodského skla. První ocenění získala na Mezinárodní výstavě bižuterie v Jablonci nad Nisou (1965, 1968). Jejím zahraničním úspěchem byla účast na světové výstavě. Zpracovala kolekci šperků pro Světovou výstavu Expo 67 v Montrealu a to jí otevřelo cestu do Paříže, kdy její kolekci šperků zakoupil francouzský obchodní dům Dior. Následovala nabídka stipendijního pobytu v Paříži. V roce 1969 – 1970 pobývala v Itálii (výstava v Římě) a tam se seznámila se svým budoucím manželem, kanadským universitním profesorem Hugo Shoonerem. Od roku 1970 - 1990 žili v Kanadě, kde se narodila i jejich dcera Caroline, která je lékařkou.
Helena Schmaus Shoonerová se přestala v Kanadě věnovat šperkům a navrátila se ke keramice. Začala malovat fajáns (malba kobaltem). Zvláštní místo v její tvorbě zaujaly kanadské indiánské mýty, legendy a pohádky. Se svou přítelkyní pobývala několik dní v indiánské rezervaci u Toronta a tento pobyt se stal pro její následující tvorbu významnou inspirací. Koncem 70. let tvoří celou řadu miniatur a žánrových plastik zvířat. V 80. letech vytváří talíře se zvířecími motivy, lidských tváří a symbolu slunce.
Po svém návratu do Čech v roce 1990 se navrátila do bechyňské vily svého pradědečka, slavného vynálezce Františka Křižíka. Od roku 1993 mění Helena Schmausová radikálně svůj výtvarný projev. Opouští klasickou fajáns, při níž byla poněkud omezena v barevnosti. Už nemaluje do glazury, ale po vypálení plastiku šepsuje podkladovým nátěrem a pak na ní maluje. Helena Schmaus Shoonerová svou uměleckou dovednost vyjadřuje s estetickou invencí a se smyslem pro humánní životní filosofii, která se projevuje v lásce k přírodě, a k motivům z lidských příběhů. Uspořádala řadu samostatných výstav, většinu z nich po záštitou Kanady a vždy v souvislosti s charitativní akcí. Spolu s ní se na výstavách spolupodílejí její spolužáci, zúčastňují se pravidelně keramických sympozií - Český porcelán, a.s., Dubí. Dlouhodobě podporuje spolu se svými přáteli Dětskou psychiatrickou léčebnu v Opařanech nedaleko Bechyně.