Záchranný archeologický výzkum D4

V posledních dvou letech pracovali archeologové Prácheňského muzea v Písku na velkém výzkumu v místě budoucí trasy dálnice D4. Za tu dobu objevili desítky tisíc nálezů od keramiky, přes kovové předměty až po tři hroby. Hlavní technické zajištění celé akce měl na starosti archeolog Ing. Tomáš Hiltscher, který mezi Pískem a Mirotickem za tu dobu najezdil tisíce kilometrů.

Jak velkou plochu jste při stavbě dálnice zkoumali a kolik lokalit jste našli?

Přibližně před třemi lety proběhl zjišťovací výzkum a na jeho základě bylo vymezeno celkem osm archeologicky pozitivních ploch. Po celou dobu skrývky ornice jsme prováděli dohled stavby, přičemž jsme objevili další 4 archeologické lokality. Co se týká plochy s archeologickými nálezy, jedná se o jeden z největších archeologických výzkumů, jaký byl v jižních Čechách za poslední desítky let prováděn. Nicméně v rámci stavby dálnice jde řádově pouze o promile zasaženého území.

A o jaký typ lokalit se jedná?

Především se jedná o sídliště. Tedy o místa, kde lidé v minulosti měli svá obydlí, ale zároveň zde docházelo ke zpracování potravy a nezřídka i k řemeslné práci. Objeveno bylo i jedno pohřebiště, které ovšem bylo téměř zničeno orbou a my mohli prozkoumat pouze dva velmi špatně dochované hroby.

V jaké době se tedy pohybujeme? Nacházeli jste pravěké nebo spíš středověké nálezy?

Naprostá většina nálezů pochází z doby železné. Tři zkoumaná sídliště náležela do doby halštatské, tedy 7. až 6. století před letopočtem. Na jednom sídlišti potom lidé žili někdy od 2. století před naším letopočtem do 1. po Kristu. Zajímavé je, že se nám podařilo zachytit pouze minimum nálezů z mladších období.

Jak probíhá takový výzkum sídliště?

To, co my zkoumáme na pravěkých sídlištích, jsou v drtivé většině jámy, které byly již v době existence sídliště zahloubené pod povrch země. Protože se nacházíme v zemědělské oblasti, musíme z objemu jam odečíst asi 30 centimetrů zničených orbou. Většinu jam po sobě zanechal kůl nebo sloup. Na základě těchto nálezů lze někdy rekonstruovat nadzemní stavby. Dalším typem jsou různé větší jámy, kde často neznáme jejich přesný účel, ale většinou jsou zaplněny soudobým odpadem a to je pro nás skvělý pramen pro poznání tehdejšího života. V několika případech se nám podařilo objevit takzvané polozemnice, což jsou již přímo zahloubené budovy.

Mluvíme tedy o desítkách nebo stovkách objektů?

Jednalo se o několik hektarů pozitivní plochy, což není při takovéto stavbě nic výjimečného. V některých případech byla ale koncentrace zahloubených objektů opravdu veliká. V celkovém součtu jsme jich prozkoumali okolo 1700. V některých českých regionech by je jednalo o spíše menší výzkum, ale v měřítku jižních Čech jde o ohromné číslo.

Musíte mít tedy ohromné množství movitých předmětů.

Nalezli jsme desítky tisíc zlomků keramických nádob, několik nádob se nám dokonce dochovalo kompletních. Poměrně časté jsou nálezy přeslenů a závaží, které nám dokládají textilní výrobu. Máme také stovky kovových nálezů. Z těch pravěkých se jedná o bronzové oděvní spony, opaskové zápony, prsteny, jehlice, náramky nebo stříbrné mince a další. Skleněných nálezů máme méně, než jsme čekali, a to pouze čtyři korálky. Nicméně ještě zdaleka nejsou proplavené a přebrané všechny vzorky, takže předpokládáme, že nám nějaké přibydou.

Co to je a jak probíhá plavení vzorků?

Do pytlů odebíráme výplně zahloubených objektů. Tyto vzorky potom proplavujeme na speciální lince, kde se nám oddělí organická a anorganická část vzorku a zároveň se zbavíme té nejjemnější frakce zeminy. Z anorganické části vzorku vybíráme především drobné nálezy, které by se nám v terénu nepodařilo zachytit. V té organické potom nacházíme zuhelnatělé zbytky rostlin a drobné zvířecí kosti.

K čemu jsou dobré zbytky rostlin?

Právě na základě zbytků rostlin můžeme rekonstruovat tehdejší potravu. Ale díky plevelům je možné se zabývat i samotným zemědělstvím a využíváním půdy v pravěkých obdobích. Zuhelnatělé dřevo nám potom dává představu, jak vypadala struktura lesů. V neposlední řadě jsou semínka rostlin velice vhodným materiálem pro radiokarbonové datování, protože na rozdíl od dřeva vyrostou v průběhu jednoho roku a datace je proto mnohem přesnější.

Co jste si od výzkumu slibovali, našli jste nějaký skutečně přelomový nález?

Toto se těžko odhaduje před úplným vyhodnocením výzkumu. Zatím lze říct, že tento výzkum zcela určitě zásadně obohatí znalosti o době železné v jižních Čechách. Nemohli jsme si vybrat lokalitu, ta je zkrátka daná trasou dálnice. Věděli jsme ale, že starší doba železná přináší do severozápadní části jižních Čech vůbec první intenzivní pravěkou kolonizaci. Nás tedy pochopitelně zajímalo, odkud sem ti lidé přišli a jaká byla jejich motivace, ideálně bychom rádi věděli, kdy přesně tato kolonizace proběhla a proč nakonec byla některá sídliště opuštěna. V případě velice zajímavé lokality v Rakovicích máme na jednom místě sídliště z pozdní doby laténské, tedy lidí, které označujeme za Kelty a časné doby římské, tedy lidí, které známe jako Germány. Tato dvě osídlení dělí pouze několik let a my nevíme, zda došlo k úplné výměně obyvatelstva, ani jak a proč tato výměna proběhla. Další věcí, na kterou se soustředíme, je samotné fungování a hospodaření sídlišť a jejich interakce s okolím.

Kolik lidí se vlastně na takovém výzkumu podílí?

Výzkum pod vedením docenta Ondřeje Chvojky zastřešuje Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích a na jeho realizaci se podílí Prácheňské muzeum v Písku a společnost Geo.cz. Různé specializované analýzy provádí Jihočeská univerzita a Archeologický ústav v Praze. Na terénní části výzkumu se podílely desítky lidí, často brigádníků. Další desítky osob provádějí zpracování vzorků a laboratorní práce. Plavení vzorků byla práce našich dvou ukrajinských kolegyň, které jsme zaměstnali v březnu 2022. Jedna z nich je učitelkou dějepisu a druhá má rovněž vystudovanou historii, takže měly k archeologii vztah.  

Jak probíhá koordinace se stavbou?

Z našeho pohledu je součinnost se stavitelem na velice dobré úrovni. Postupujeme samozřejmě takovým způsobem, abychom neohrozili chod stavby, ale zároveň jsme požadovali dostatek času na to, abychom zvládli vykopat a zdokumentovat všechny pozitivní situace. Troufám si tvrdit, že i když byl objem výzkumu mnohem větší, než s jakým jsme počítali, tak jsme stavbu nezdrželi o jediný den. Což není ale jenom naše zásluha, ale důsledek dobrého plánování a komunikace všech stran.

Via Salis, stavba dálnice D4

Záchranné archeologické probíhaly na trase dostavby dálnice D4, což je první český PPP projekt v oblasti infrastruktury. PPP (Public Private Partnership) označuje partnerství státu a soukromého sektoru. Projekt D4 realizuje sdružení Via Salis složené z francouzských firem VINCI Highways a Meridiam. Investice zahrnuje projektování, financování a stavbu 32 km dálnice D4 z Příbrami do Písku a modernizaci a údržbu dalších 16 kilometrů již zprovozněných navazujících úseků. Stavba bude podle smlouvy se státem hotova v prosinci 2024 a dalších 25 let bude konsorcium dálnici provozovat. Stavební práce provádí DIVia stavební, která patří do skupiny VINCI Construction CS.

Budeme si moct v brzké době prohlédnout nějaké předměty, které výzkum přinesl?

Chystáme velkou výstavu týkající se přímo výzkumu, nejprve proběhne v Jihočeském muzeu v roce 2026, do Písku se dostane až poté. V brzké době bychom však rádi představili alespoň dílčí část nálezů na mimořádné výstavě v našem muzeu, ideálně ještě v zimě roku 2023.

Prácheňské muzeum v Písku, Klára Koubová