Smrkovičtí formíři a slévači
S nárůstem počtu obyvatel byla řada venkovanů nucena hledat obživu mimo zemědělství. Objevuje se nová sociální vrstva – tzv. kovorolníci. Přestože měli malé hospodářství, hlavním zdrojem příjmu jim byla práce v továrně. Zejména okolí Plzně a Prahy tepalo proudy venkovských dělníků cestujících ze směny a na směnu, a to i vlaky z poměrně velkých dálek. Většinový zaměstnavatel, jakým byly například Škodovy závody, pak do určité míry určoval charakter těchto venkovských obcí. Podobný fenomén v malém zaznamenáváme i v okolí Písku. Hlavními zaměstnavateli smrkovických bezzemků byly zejména továrny v přiléhající části města – Vlkova cementárna u viaduktu v Nádražní ulici, Vedamova strojírna u Šarlatského rybníka, pily a truhlárny v Truhlářské ulici a za nádražím a v neposlední řadě, Smrkovickým ze všech nejbližší, Rourovna.
Rourovna byla na břehu Šarlatského rybníka založena roku 1912 a její sortiment byl zpočátku mnohem pestřejší, než jak jej známe z pozdějších dob. Odlévaly se samozřejmě různé trouby a roury, ale také umělecká litina a značnou oblibu mezi zákazníky si získala litinová kamna. Na snímku kamna z čp. 106 označené typickou značkou – prolnutými písmeny „R“ a „P“ (Rourovna Písek), tato značka má i svou modernější a jednodušší podobu. Těžiště výroby se k vodohospodářskému sortimentu přesunulo až po znárodnění a spojení s továrnou Sigma z Lutína u Olomouce. Tak se na výrobky dostal typický trojzubec a objevil se i oficiální název Vodohospodářské opravny a strojírny. Kanalizační poklopy s nápisem VOS Písek najdete např. i v Praze na Můstku a v oboře Hvězda.
Kníže Schwarzenberg označil své protivínské domy litinovými čísly popisnými s knížecí korunkou (zde asi nejde o výrobek z písecké Rourovny, pozn. aut). Na fotografii čp. 42 v Zámecké ulici – bývalá knížecí správa lesů, později kanceláře státních lesů. Podobný luxus si ovšem dopřáli i chudí smrkovičtí slévači. Pod rukou si odlévali typické tabulky s baňatými plastickými číslicemi a vystouplým rámečkem s obloučky okolo dírek pro šrouby. Na obrázku čp. 43 (dělník J. Prantl), čp. 106 (J. Korecký) a mohli bychom jít dále – čp. 18, 27, 118... Nejde jen o smrkovickou zvláštnost, ale i o připomínku lidských osudů. Tabulku s číslem 8 můžeme doplnit článkem o Václavu Žofkovi (nar. 1911) z Nedělníku z 15. července 1928: „Ve čtvrtek dne 12. t. m. po poledni nesl učeň slévačský, 17letý Václav Žofka, zaměstnaný ve slévárně pís. „Rourovny“ lžíci roztaveného železa od kotle k formě. Po cestě zakopl a polil si roztaveným kovem obě nohy. Těžce zraněného ošetřil dr. Tauber a ponechal ho na jeho vlastní žádost v domácím ošetřování.“
Po tavbě se z kuplovacích pecí vybírala struska, která se částečně používala jako hnojivo a částečně na zavážky jam a opravy cest v okolí Smrkovic. Na fotografii je kapka železa, jak zatuhla po tavbě. Nalezena byla v zavážce cesty na Dolních drahách.
Jeden z výrobků smrkovických slévačů - boxer. Zde je možné připomenout rvačku „Na Nové“. Novinový článek uvádí, že: „...smrkovičtí mládenci, ozbrojeni těžkými boxery, vyrobenými kamarády v písecké »Rourovně«, bili hlava nehlava.“ Že si článek nevymýšlel, dokládá odlévaný boxer nalezený ve starém včelíně v čp. 51.
