Po staré Vltavě
Malá fotoreportáž z velké řeky
Na letošním suchém, horkém létě lze najít alespoň jednu světlou stránku — klesající hladina Orlíka opět postupně odhalila původní koryto Vltavy. Aktuálně tak jde po řece „plout jako za starých časů“, a to v rozsahu od v. n. Kořensko (kam jinak dosahuje vzdutí Orlíka po Vltavě) až přibližně ke chřešťovickému Sv. Jánu. Vzdutí tak ustoupilo (v třetím srpnovém týdnu) o nějakých 14 km a opět tak odhalilo místa běžně skrytá pod mnoha metry vody. Ale samozřejmě i o Chřešťovic dále je hladina o deset metrů níže, jen zde už je tzv. „volej“ a říční navigace zmizela pod hladinou.
Začátkem roku byla hladina podobně proklatě nízko (tedy i kolem 337 m n. m) a spoustu zajímavých lokací tak bylo možné navštívit pěšky — například od Hladné nebo Údraže, Chřešťovic (z té naší „písecké strany“), a díky mrazům se dokonce dalo vstoupit i tam, kde by v současné době neopatrný průzkumník dopadl jako křižáci u Sudoměře. Některá místa ovšem nejsou v zimě na pěší vycházku příliš vhodná, jisté úseky po prudkých, skalnatých březích jsou v podstatě normálním způsobem neprůchozí. A i proto stojí za to vzít nějakou kocábku s malým ponorem a vydat se na řeku…
Vodní dílo Orlík končí obvykle zde — přímo pod kořenským zdymadlem. Kousek po proudu už mimochodem začíná okres Písek. Nedělní odtok z Kořenska nebyl sice úplně slabý, ale některé úseky mezi Újezdem a Pašovicemi jsou i tak hodně mělčinaté. Rybáři tak mohou chytat klidně z prostředka koryta, dva zachovalé řopíky jsou vysoko nad vodou a proud už jen zlehka omývá tarasy a balvany, z nichž jeden nápadně připomíná koupajícího se Maxipsa Fíka:
Hladná
V Hladné je na pravém břehu druhý ze zachovalých, byť zabetonovaných, bunkrů a hlavně známé mostní pilíře od nikdy nerealizovaného mostu přes Vltavu. Železná mostní konstrukce původně určená pro Zakarpatí skončila před válkou zde, ovšem k vybudování mostu nakonec nedošlo, a tak se nyní onen ladný nýtovaný oblouk klene přes Berounku v obci Skryje.
Nový Mlýn
To asi vizuálně nejzajímavější na celém odhaleném původním korytě Vltavy je ovšem o pár říčních zákrut níže — relikty retardérového jezu schwarzenberské elektrárny Nový Mlýn. Ten bývá při odvodních hojně navštěvován, z Doubravy na pravém břehu je to kousek a ani z Údraže není vycházka přes les až tak daleká. Po elektrárně už zbyl jen náhon s výpustí, jez na levém břehu je ale velice dobře zachován. Asi nejfotogeničtější součástí je retardérová propusť pro vory i se zbytky kovové výstroje. Několik zimních snímků z dronu nám ukáže celou lokaci pěkně z nadhledu a na druhý pohled si všimneme, jaký je rozdíl v průtoku mezi zimou a vrcholem léta:
Rejsíkov
Ale není čas ztrácet čas — však na Nový Mlýn se vyplatí udělat speciální výlet — a voda nepočká, tak tedy popoplujem! Hned asi kilometr od Nového Mlýna nás nejprve na pravém břehu vítají první větší skalní masivy. Na nejzazším výběžku skály přímo nad soutokem s Doubravským potokem můžeme vidět skromné zbytky výklenkové kapličky. Hladina přehrady se jí leckdy dotýká, nyní je ovšem vysoko nad námi.
Relikty kapličky můžeme obdivovat celoročně, to mnohem zajímavější je ovšem většinou očím skryté pod hladinou. V polovině 19. století byly břehy Vltavy zpevněny, aby se mohly proti proudu tahat šífy zpátky k Týnu. A ty dokonale vyskládané kamenné břehy jsou dodneška v těchto místech v podstatě netknuté. Jako úplný šperk, který zdobí řeku, je pak rejsíkovský jez. V zimě přes něj tekly ještě kubíky vody, nyní je jeho těleso doslova na suchu. Vynikne tak konstrukce z dubových kmenů, upcyklovaných kolejnic a samozřejmě spousty kamene.
Pokud byste se chtěli prací předků také pokochat a nebyli přitom plovoucí, bude lepší přijít z pravého břehu od Doubravky. Dlouhá pláž u rejsíkovského kempu vypadá sice přívětivě, poslední metry k vodě jsou ale dosti mazlavé.
Horní a Dolní Lipovsko
Tady už začíná pěkná divočina. Údolí se začíná prohlubovat, Vltava je tu asi šedesát metrů pod okolním terénem. V nejbližším okolí nejsou na pár kilometrech žádné vesnice, jen občasné kempy. Ty jsou ovšem nyní vysoko nad námi. V Horním Lipovsku bylo pár usedlostí, mlýn a hlavně nebezpečná říční šikana. U usedlosti zvané Řežábek (dnes kemp na levém břehu) se Vltava prudce stáčela vlevo, aby se hned za přítokem Jehnědenského potoka opět prudce otočila zpátky k severu. Zde stával mlýn, pila a papírna (v historických mapách je dokonce uvedeno místo jako U Papírny). A zatímco pravobřežní relikty jsou víceméně utopené pod vrstvou bahna, levý břeh nyní odhaluje opět nádherně zachovalou říční navigaci s pamětním kamenem s vytesaným vročením 1854.
Jen o pár set metrů dále se tok napřimuje, blížíme se Dolnímu Lipovsku. Po pravé ruce, těsně před přítokem Bruna se zde vysoko na skále k obloze vypíná tzv. Lannův kříž. Ten zde byl vztyčen jako poděkování za záchranu syna velkoprůmyslníka Lanny, který se na tomto místě v roce 1824 při pádu z šífu málem utopil. Původní kříž stál o něco níže, ale ničila ho velká voda, a proto byl v roce 1852 přemístěn do Týna nad Vltavou a na toto místo byl dán kříž nový. A ačkoli je v současné době vysoko nad proudem řeky — jak je vidět na starší fotografii — voda sahá často až k jeho soklu a podezdívka, na které byla původně i litinová ohrádka, je už silně narušená.
Hradiště a Kotánek
Jak se pomalu blížíme k aktuální hladině přehrady (tzn. nějakých 337,25 m n. m.), voda zpomaluje a i zajímavostí trochu ubývá. Vpravo je opravdu majestátní skalní brána, kterou vtéká do Vltavy Vranovský potok. Teď je z něj ovšem jen slabý čůrek. Výrazný vrcholek nad ním ukrývá hradiště z doby bronzové. Asi kilometr pod ním jsou po levé straně patrné drobné zbytky usedlosti Kotánek. No a tam, kde je dnes smolečský kemp, tam býval mlýn zvaný Bouda.
A to už vlevo vidíme špičku věže svatojánského kostelíka u Chřešťovic. Přímo pod skálou, na které stojí, je vidět skoro celé přízemí z domu na bývalém Dolním Kotánku. Naproti přes řeku jsou zase vidět základy domů i sklepem v zátoce pod Skaličkou.
Od Chřešťovic k Podolskému mostu
Pod Svatým Jánem by člověk čekal obvyklou zakroucenou zátoku, která se ovíjí kolem svatojánského hradiště. Ale ta je stejně jako zátoka od Novosedlského potoka na levém a zátoka Velkého potoka na pravém břehu úplně na suchu. V poslední jmenované jsou dobře nápadné sudy na dně zátoky. Naštěstí to (snad!) nejsou odhalené důkazy po mafiánských čistkách, ale jen zbytky mola zdejšího přístaviště. Odsud již je na dohled náš asi nejkrásnější most — Podolský. I u něj jsou hojně navštěvované relikty minulosti, ty si ale necháme pro příště…
