Archeologický výzkum na píseckém Velkém náměstí

V souvislosti s pokládkou vedení teplovodu v současné době probíhá v celé trase výkopů v historickém jádru města Písku zjišťovací a záchranný archeologický výzkum Prácheňského muzea v Písku. Jednotlivé plochy jsou zkoumány podle jejich důležitosti a hlavně podle stavu zachování, neboť v řadě případů došlo již dříve ke zničení výkopy pro rozličné sítě. Tato skutečnost se týká především úseku Jungmannovy ulice, kde jsou původní historické terény zachovány pouze ostrůvkovitě.

Nejdůležitější archeologické situace tak byly archeology zjištěny v ploše Velkého a Alšova náměstí, kde byly jednak umístěny archeologické sondy (ručně prováděné archeologické výkopy v předem definovaném prostoru) a dále dokumentovány profily výkopů provedených mechanizací.

Na Velkém náměstí, v jeho jižní části, tak archeologická sondáž odhalila několik historických pochozích  úrovní, včetně dochovaných dvou kamenných dlažeb středověkého a raně novověkého stáří. Tato raně novověká dlažba, která se nachází zhruba v hloubce 80 cm pod povrchem a která byla pečlivě skládána z tzv. kočičích hlav, byla patrně svědkem tragických událostí na prahu třicetileté války, kdy byl Písek třikráte dobyt jak císařským, tak stavovským vojskem.

Dobový leták pak k těmto událostem uvádí následující: „Uplynulého 27. srpna (správně 26. srpna 1619) obsadil hrabě Buquoy útokem město Písek ležící v Prachatickém (správně Prácheňském) kraji. Všechny tam položené vojáky pobil. Hejtmana pověsil na stromě a primasovi nechal useknout hlavu. A protože jde o celkem pevné místo, uprchla tam zvláště šlechta z téhož kraje se svými nejlepšími věcmi, takže měl velmi statnou kořist. Jak někteří pověděli, dostal přes čtyři tuny zlata. Bylo tam také spoustu šlechetného fraucimoru vdaného a osob svobodných. Nepřítel pro ně pak celkem náhle přišel, takže mu uniknout nemohli. Po proběhlém obsazení asi 80 osob na veřejném prostranství nepříteli padlo k nohám a o Boží milost a prodloužení lhůty jejich života a záchranu cti prosili. Nepřítel je tedy ale veřejně zhanobil, později rozsekal na kusy a část také za živa vmetal do ohně a v celém městě požár založil.“

Dodejme, že dlažba tohoto raně novověkého horizontu byla zachycena archeologickým výzkumem i na Alšově náměstí již v září roku 2005.

Mezi touto novověkou dlažbou a současným povrchem se nacházelo souvrství, které bylo tvořeno jednak podsýpkou starší (nedochované či spíše později přeskládané) dlažby z roku 1840 a dále výše rozptýlenou demolicí původních domů čp. 1 (bývalý dům kumpanie, respektive jeho zadní trakt), čp. 119 (dům U Tří korun) a čp. 27 (zbořený dům někdejšího krajského úřadu), která byla v prostoru náměstí rozptýlena v roce 1930. Z této vrstvy demolice byly získány četné cenné nálezy související se samotným provozem a zánikem výše jmenovaných domů v průběhu středověku a novověku (a to včetně nálezu pánevních kostí, náležejících lidskému jedinci a pocházejících snad z prostoru někdejšího dominikánského kláštera). Tato zjištění jsou obzvláště cenná v kontextu připravované rekonstrukce náměstí, kdy je nutno uvážit, že je zapotřebí k výzkumu těchto vrstev přistupovat tak, jako by se jednalo o výzkum samotných výše uvedených budov, což s sebou nepochybně přinese časovou i technickou náročnost archeologického výzkumu.

Neméně zajímavé byly i spodní vrstvy historického nadloží velkého náměstí. Pod zmíněnou raně novověkou dlažbou se opět nacházelo téměř jeden metr mocné souvrství z průběhu celého středověkého vývoje města Písku. To bylo na spodku zakončeno oblázkovou dlažbou z dob založení města, tedy ze 13. století. Archeologové na ni již narazili podruhé. Prvně byla detekována v roce 2001 v profilu výkopu v trase plynovodu před dnešní radnicí. Zde se však nacházela výše – pouze několik decimetrů pod současným povrchem. Ukazuje to, že byl původní středověký povrch nerovný a zvedal se severním směrem, tedy k místu, kde se nachází písecký hrad. Zajímavostí je, že přes relativně malý rozsah zkoumaných ploch, byly zachyceny i takové detaily jako jsou koleje vyjeté od vozů. Ani vrstvy nasedající na tuto nejstarší dlažbu nebyly nezajímavé. Vedle řady středověkých artefaktů lze zmínit i zlomek pravěké nádoby, datovatelné snad do mladší či pozdní doby římské (3.-4. století n. l.), který byl sice nalezen v druhotné pozici mimo původní kontext uložení, nicméně dává tušit, že se v ploše náměstí skrývá i starší pravěké osídlení.

S dobou založení města ve 13. století či krátce poté souvisí patrně nález pyrotechnického zařízení – pece, vyhloubené do skalního podloží zhruba v úrovni dnešního čp. 175 (někdejší obchodní dům Luna). Tvar a rozměr tohoto objektu, stejně jako množství bronzoviny napovídá, že se zde setkáváme s místem, kde byl snad odlit některý ze zvonů, snad pro blízký dominikánský klášter. Tento nález, ale i nálezy železité strusky mezi oblázky nejstarší dlažby 13. věku pak názorně ukazují, že plocha náměstí byla v době založení města rušným a rozsáhlým staveništěm.

V trase výkopu pro teplovod byla dále zjištěna a dokumentována síť historické kanalizace z 18. a 19. století. Tyto linie byly stavěny převážně z kamene a zaklenuty cihlou. Dále zde byla zjištěna patrně ještě část starší žel druhotně zaslepené kanalizační linie, snad ještě raně novověké, která byla kryta mohutnými kamennými překlady, v úrovni dnešního čp. 26. Tento „klus“, vedoucí kdysi kolem bývalého kláštera, je znám především v souvislosti s mincovním nálezem z roku 1789. Vyústění tohoto „klusu“ do řeky bylo pak patrně zjištěno během archeologického výzkumu v místě havárie kanalizačního řádu v prostoru při jihozápadním okraji Sladovny v květnu 2008. I z toho důvodu je třeba napříště věnovat těmto liniím pozornost. Nakonec pak v prostoru v úrovni dnešního čp. 1 byl zjištěn v podloží propad do blíže nejasného prostoru, zasypaného někdy v průběhu raného novověku. Tento prostor by mohl být ve skále raženou štolou, jejímž účelem bylo ve středověku odvodňovat spodní patra sklepů na náměstí. S takovými odvodňovacími štolami se archeologové setkali i jinde ve městě, naposledy například v zadním traktu domu u čp. 118 v roce 2008.

K významným objevům došlo i v prostoru Alšova náměstí. Zde byla například dokumentována požárová vrstva s četnými keramickými zlomky z pozdního středověku, kterou můžeme snad dát do souvislosti s požárem z roku 1532, kterému v sousedství podlehly (patrně nejen) domy čp. 31 a 34. Také se podařilo odhalit základy dosud neznámé (pozdně středověké) stavby, která nerespektovala nám dnes známou uliční čáru.

Suma sumárum, archeologický výzkum v trase pokládky teplovodu v historickém jádru města Písku přináší množství nových poznatků, které osvětlují vývoj jeho veřejného prostoru v proměnách času. Archeologii se tak prostřednictvím sítě sond dostává cenné příležitosti nahlédnout pod současný povrch a zároveň připravit strategii výzkumu v souvislosti s plánovanými budoucími stavebními záměry v prostoru obou náměstí. Hlavním zjištěním je mimořádný stav zachování archeologických památek v historickém centru Písku. Nyní bude důležitým úkolem při plánování a projektování dalších stavebních úprav postupovat tak, aby byly v co největší míře zachovány pro další generace.

Tomáš Hiltscher – Jaroslav Jiřík – Erika Průchová – Martin Pták