Velké náměstí 114, 397 24 Písek | tel.: +420 382201111 | fax: +420 382201114 | e-mail | Otevírací doba | Vstupné
Home

Zřizovatel: Jihočeský kraj
Krajský úřad
U Zimního stadionu 1952/2
37076, České Budějovice



počítadlo.abz.cz

aktualizováno: 2017-10-10

Historie písecké pošty
5.11. - 29.11. 2015

HISTORIE PÍSECKÉ POŠTY
Výstava u příležitosti 100. výročí narození Václava Konštanta

Václav Konštant
O první poště, poštmistrech,
a razítkách v Písku.

Vydal Klub filatelistů v Písku k výročí 190 let písecké pošty
a 50 let Klubu filatelistů v Písku (1969).

190 let od založení pošty v Písku je dlouhá doba, avšak v historii poštovnictví to je pouze zlomek času, který byl k vývoji zapotřebí, protože pošta je zařízení velmi staré. Až do dnešní doby se zachovaly zprávy o poštovním zařízení z doby okolo narozeni Krista (prof. Milligan: Potulky v papyrech). Tehdejší pošta císařská dopravovala většinou jen úřední zprávy a právě proto se dochoval ku příkladu seznam z roku 255 před Kristem (je uveřejněný v „Hýbech papyri č.110“), kde je pečlivě zaznamenán den a hodina příchodu posla, jeho jméno, jméno úředníka, který přijímal a vydával dopisy, adresát a počet dopisů, jakož i jména poslů, jimž ty dopisy byly svěřeny k dopravě. Vše vedeno jako deník na dnešním poštovním úřadě. První organisované poštovní spojení u nás se však uskutečnilo až roku 1527 a při volbě krále Ferdinanda došlo k prvnímu poštovnímu spojení s Vídní. Poštovní trať vedla přes Tábor do Vídně, takže JIŽNÍ ČECHY stály u kolébky poštovnictví v Čechách. První poštovní spojení přes Písek do Lince se uskutečnilo roku 1645, kdy bylo nutné pro nepříznivou vojenskou situaci přeložit poštovní spoj místo přes Tábor na Dobříš, Písek a přes Budějovice do Lince. Tou dobou byl hlavním poštmistrem pro Čechy v Praze Ferdinand PRUGER.

Kliknutm otev?ete obrzek
Kliknutm otev?ete obrzek
Kliknutm otev?ete obrzek
Kliknutm otev?ete obrzek
Kliknutm otev?ete obrzek
Kliknutm otev?ete obrzek

Od roku 1708 jsou v dochovaných materiálech již první zmínky o poštovní budově v Písku. Byla umístěna v domě čp- 35 zvaném „U KONÍČKA“ na budějovickém předměstí. Ještě 100 let potom se zde říkalo na staré poště. Od roku 1785 je znám písecký poštmistr. Byl jím Václav J i r e š. V seznamu poštovního personálu z roku 1793 je uvedeno: „auf den linzer Post Strasse in P i s e k Johan G i r e s c h, postmeister“. Úředně však byla pošta ustanovena dvorským dekretem ze dne 28. ledna 1779. Prvním poštmistrem v Písku byl jmenován Jan Václav V e t t e r l e, t. č. poštmistr vodňanský a nařízením krajského úřadu v Písku ze dne 12. února 1780 mu bylo přikázáno, aby se do Písku přestěhoval a píseckou poštu převzal. K tomu však nikdy nedošlo, prý pro nedostatek bytu pro něho (bytová krise v Písku je tedy značně stará záležitost !?). Tak se stalo, že Jan Václav Jireš úřadoval na písecké poště dál a stal se tak prvním fungujícím poštmistrem v Písku. J i r e š byl typ arogantního až zpupného úředníka, který si byl příliš vědom privilegovaného postavení, které mu titul poštmistra tehdy přinášel a on toho vrchovatou mírou využíval. V dokumentech té doby nacházíme časté zmínky o tom, že měl neustále s obecenstvem i purkmistrem neustálé „hydruňky (nesrovnalosti) stran neoprávněného vybírání poštovních poplatků a pod. Záznam z r.1787 svědčí o tom, že byl též na zaměstnance pošty přísný, protože žádá purkmistrovský úřad o potrestání svého postiliona Václava Cimbury rodem z Putimi: .. ..durch etliche Carabatschenstreiehe...

Až na malé nepřesnosti lze z dochovaného materiálu sestavit seznam píseckých poštmistrů asi takto :
1780 Jan Václav VETTERIE, poštmistr vodňanský / pouze jmenován
1785-1798 Jan Václav JIREŠ / Giresch / r. 1794 povýšený do stavu rytířského s právem používati přídomku v. Rittersthal.
1798-1801 Anna JIREŠOVÁ z Rittersthalu, vdova.
1802-1805 Jan ERLICH poručenský administrátor / po smrti předešlé, byly dědicové pošty děti J.V. Jireše/
1806-1812 Jan KRAUS - administrátor
1813-1817 František LEDECKÝ, občan písecký
1817-1843 František SIMONI - svobodný pán
1843-1849 Josef SIMONI
1849-1865 Rudolf SIMONI

Budova staré pošty byla v roce 1810 majitelkou Barborou Kratochvílovou prodána občanu píseckému Karlu Šimonu Brychtovi za 900 fl. Již před tím a to 16. srpna 1796 po smrti své matky získal poštmistr Jireš dům č.p.122 v Písku na Drlíčově a do tohoto domu řečeného „U Bílé růže“ poštu ještě téhož roku přestěhoval. Po jeho smrti byla pošta v držení sirotků po něm a spravována jeho ženou Annou. Mezi nimi a Vítem Havlovcem učinil jejich poručník po úmrtí vdovy po Jirešovi, Jan Ehrlich smlouvu, ve které se Vít Havlovec zavazuje, že za roční odměnu 200 fl. bude vydržovati koně a jezditi 2x týdně do Strakonic a Týna nad Vltavou. Roku 1822 se dle nařízení hlavního poštmistra z Prahy zavedla „pro pohodlí obecenstva“ na písecké poště první schránka na dopisy. Roku 1818 koupil právo držeti poštu v PÍSKU František Simoni a jako první opatření v provozu úřadu zavedl používání razítka na orážení zásilek listovní pošty. V domě „U Růže“ setrvala pošta až do roku 1835, kdy ji poštmistr Fr. Simoni přestěhoval do domů čp. 124, 125 a později i do domu čp. 123 na budějovickém náměstí v blízkosti děkanského chrámu. Domy čp. 124 a 125 patřily Kateřině Červenkové a poštmistr S i m o n i tyto domy předem zařídil a přizpůsobil pro provoz poštovního úřadu. Za poštmistrování Františka Simoniho se provoz písecké pošty nemálo rozšířil. Mimo spojení do Týna nad Vltavou a Strakonice, obstarávala písecká pošta od roku 1844 na rozkaz hlavního poštmistra , spojení do Čimelic a to týdně jednu poštu, 4 smíšené pošty (Mallepost) a 2 jízdní poštovní posly (Reitposten). Do Strakonic pak bylo rozšířeno poštovní spojení na 4 jízdy týdně kariolkou (Kariolposten) a jízdní posly. 19. srpna 1813 oznamuje „Prachiner Kreisamt“ zavedení každodenní pošty z Vídně přes Třeboň a Písek do Plzně. Z roku 1820 jsou již také dochována jména některých píseckých postilionů. Byl to František Wavruška z Písku, Václav Žák z Pasek a Mathias Färber z Protivína. Po smrti Fr. Simoniho fungovala písecká pošta krátce jako administrace, avšak pouze přechodně. Ještě téhož roku výnosem všeobecné dvorské komory v Praze č.27144/1208 ze dne 11. 7. 1843 byla administrace zrušena a opět dosazen dědičný poštmistr Josef S i m o n i, bratr zemřelého. Roku 1845 jezdí již na trati Praha - Písek pravidelný poštovní kurs a mimo to jezdí 3 x týdně poštovní jízdní posel Praha - Písek. Tou dobou bylo na písecké poštovní stanici k disposici 5 - 7 koní, 2 kryté a 1 polokrytý poštovní vůz.

Podle úřední vyhlášky třídila se na pražském poštovním úřadě pošta do jihozápadních Čech po 16. hodině. Smíšená pošta/ Mallpost / pražsko-písecká vyjížděla z Prahy o 18. hodině a vezla poštu i cestující na Zbraslav, Mníšek, Dobříš, Příbram, Milín, Blatnou, Čimelice, Písek, Vodňany, dále se pošta přebírala do Metlic, Prachatic, Strakonic, Vimperka, Kunžvartu, Horažďovic, Sušice a Kašperských Hor. Ve smíšené poště platili cestující za osobu poštovní míli poplatek 56 krejcarů. Do Písku se počítalo 14 pošt. mil a platilo se za sedadlo 7 fl 84 kr. Zavazadel dopravovala pošta na osobu 30 liber v ceně do 100 fl.

Od roku 1849 úřaduje na písecké poště další nástupce z rodiny, Rudolf S i m o n i, který právem dědičným drží píseckou poštu až do roku 1865. Teprve v roce 1891 došlo k přeměně dědičného poštmistrovského úřadu v Písku na státní / erární / poštovní úřad výnosem ministerstva obchodu z 22.11.1891 č. 48643. Za rok potom 1892 v úmluvě ze dne 7.-10. června mezi Rudolfem Simonim a poštovním ředitelstvím v Praze došlo k dohodě o výkupu dědičného privilegia držeti poštu v Písku, za 8.500 fl. Jako přílohy obsahovala smlouva za
a/ opis dědičného privilegia z 23.7.1865 pro Rud. Simoniho
b/ opis dědičného privilegia ze 14.3.1834 pro Fr. Simoniho.
Současně byl také stanoven nájem z místnosti, kde pošta úřadovala a to na 6 let, od 1.srpna 1892 platil poštovní erár za používání domů 123, 124 a 125 1.700 fl. nájmu.

Roku 1899 se stěhuje písecká pošta po třetí, tedy přesně za 100 let, do definitivní budovy v tomto roce dokončené a kde po menších stavebních úpravách se úřaduje dodnes. Provoz pošty podstatně ovlivnila stavba železnice, která začala roku 1874 z jara a dokončena r. 1876. Tímto rokem skončila idyla poštovních dostavníků a postilionů. Provoz železnice na trati Protivín - Zdice zapříčinil také zánik jedné z nejbližších pošt v okolí t.j. pošty na Nové Hospodě, která až do této doby používala vzácné jednokruhové razítko " Neuwirtshaus ".

Vzpomínání na starou poštu píseckou by nebylo úplné, kdybychom zapomněli na polní poštu z Mohuče, kde byl posádkou od 1.XI. 1847 - 11. pěší pluk jehož majitel tehdejší místokrál v Itálii arcivévoda - E. H Reiner. " Rajneráci" pobyli v pevnosti Mainz 9 let a 25. září 1856 byli vystřídáni příslušníky Kheweshullerova pl. 36. Po tu dobu fungovala z Mohuče do Čech polní pošta, která odbavovala dopisy razítkem s textem: K. K. ö. M.P. MAINZ. Druhé razítko pak bylo podlouhlé pouze se jménem MAINZ a připojeným datem. Po roce 1850 bylo pak ve spojitosti s první známkovou emisí rakouskou používáno jednokruhové razítko s názvem MAINZ a datem.  

 

ZA VÁCLAVEM KONŠTANTEM

 

 Narodil se 1.května 1915 v Písku. Jeho otec krátce na to narukoval do první světové války, byl poslán na ruskou frontu a zde přešel do legií.

                Václav Konštant po ukončení školní docházky nastoupil jako učeň do obchodu s potravinami Emila Fischla v Plzni a po třech letech ještě absolvoval obchodní školu v Praze. Takto připraven nastoupil do obchodu svého otce v Písku.

                V letech 1937 – 39 vykonával vojenskou službu jako radiotelegrafista u 11. pěšího pluku v Písku a v Kutné Hoře a poté se vrátil do rodinného podniku. V roce 1947 založil se svým společníkem Antonínem Liškou firmu AGRICOLA, /na území nynějšího sídliště Jih/ veřejnou obchodní společnost na zpracování ovoce, lesních plodů a kruhárnu zelí. Po jejím znárodnění a přičlenění pod n.p. Jihočeská Fruta  zde byl zaměstnán až do roku 1958. Po emigraci jeho společníka do zahraničí, byl Václav Konštant vystaven perzekuci STB, dlouholeté kontrole zahraniční korespondence a nemožnosti opatřit si slušné zaměstnání i v případě své manželky. Tento politický tlak státní moci se projevil i ve znemožnění zvolených studií jeho dvou dcer. V roce 1958 komunistický režim donutil V. Konštanta zaměstnání opustit. Aby se uživil, pracoval jako pomocný dělník, později parketář na různých stavbách a to převážně mimo Písek. V roce 1967 se vrátil ke svému oboru. Přijal místo technologa ve zbudované pěstírně žampionů v JZD Hradiště nejprve v Nových Dvorech, později v nové budově pěstírny žampionů blízko n.p. Jitex, kde pracoval jako vedoucí až do roku 1975, kdy odešel do důchodu. Nemohl však nebýt mezi lidmi, a tak přijal místo v pokladně píseckého muzea, kde setrval až do otevření nových expozic v roce 1993. Jeho příjemné a přátelské vystupování a vrozená srdečnost byly dobrou vizitkou muzea, neboť zpravidla býval prvním člověkem, s nímž se návštěvník nebo badatel setkal.

                Po celou dobu života se intenzivně věnoval svému koníčku – filatelii. Jeho zájem se nesl k předznámkovému období, historii poštovnictví v českých zemích. V této oblasti dosáhl mimořádných sběratelských i badatelských úspěchů a býval vyhledáván významnými českými a světovými filatelisty i historiky. Napsal řadu odborných článků, pronesl řadu přednášek, spolupracoval na organizaci několika filatelistických výstav (v píseckém Klubu filatelistů aktivně působil od roku 1934), zúčastnil se mnoha oblastních, celostátních, mezinárodních i světových výstav. Snad právě proto, že mu nebylo umožněno vzhledem ke společenským změnám po nástupu komunistů věnovat se své původní profesi, ve které byl vynikajícím odborníkem, zaměřil svůj zájem o to intenzivněji do oblasti filatelie a zejména poštovní historie. Uplatnil zde svoje schopnosti pracovat systematicky, cílevědomě a ve svobodné volbě, která byla pro člověka jeho charakteru zásadní a určující. Václav Konštant, přes veškeré peripetie svého života, jež mu přineslo totalitní politické zřízení tehdejšího Československa, zůstal vždy člověkem věrným svému přesvědčení, člověkem velkorysým a tolerantním, velkého otevřeného ducha, jiskřivého a laskavého humoru.

Svůj Písek navždy opustil 11. srpna 2001.

 

 

       publikační činnost

Poštovnictví v jižních Čechách. Filatelie 1965, č. 17-18.

O první poště, poštmistrech a razítkách v Písku. Písek 1969

Sborník poštovní historie jižních Čech. Písek 1972.

Tři typy razítka von Prag. Filatelie 1974, č. 6.

Filatelistický snář. Filatelie 1977, č. 19.

Poštovní historie – celiny. Filatelie 1978, č. 1.

Dvě razítka pražské Malé pošty. Filatelie 1978, č. 24.

Rakouské celiny s českým textem. Filatelie 1981, č. 24.

Je opravdu nejvyšší čas…Filatelie 1983, č. 26.

Já jsem Votoček (vzpomínka na přítele filatelistu).

Poštovní historie nad zlato. Filatelie 1986, č. 10.

Nejstarší budovy poštovních úřadů v Praze. Pošta 1990, č. 3.

Poštovnictví. Almanach 750 let města Písku. Písek 1993.

Tématicky zajímavé čs. celiny s oficiálním přítiskem. Filatelie 1993, č. 5.

Listy námětových filatelistů, Filatelie 1993. č. 5.

Plzeňský řadový pěší pluk č. 35 v říšské pevnosti Mohuč.  Sborník Národní filatelistické výstavy Plzeň 1995.

Pošta v Prácheňském kraji. Otavín 2001, č. 3.

 

       přednášky

České Budějovice 1970 - Praha – Písek – Budějovice – Linec

Strakonice 1973 - Poštovní historie ve Strakonicích

Písek 1979 - Po stopách Písecké pošty

Praha 1987 - Starý dopis a stará razítka Prahy

Praha 1989 - Po starých pražských poštách

 

       oblastní a celostátní výstavy

České Budějovice 1965 – stříbrná medaile

       Praha 1966 – stříbrná medaile

       Brno 1966 – celostátní výstava poštovních známek, stříbrná medaile

       České Budějovice 1970 – velká pozlacená medaile

       Písek 1972 – velká pozlacená medaile

       České Budějovice – 1974, mezinárodní výstava poštovních známek

       Brno 1978

       České Budějovice 1978 – malá zlatá medaile

       Neratovice 1980

       Ostrava 1980

       Strakonice 1981

       Loučovice 1982 – malá stříbrná medaile

       Trenčín 1982

       Vodňany – krajská výstava

       České Budějovice 1984 – malá pozlacená medaile

       Brno 1984 – hlavní cena výstavy

       Ústí nad Labem 1986 – hlavní cena výstavy

 

       mezinárodní výstavy

Rottweil (NSR) 1979

       Oslo 1980 – zlatá medaile

       Vídeň 1981

       Gomel (Bělorusko) 1981

       Neratovice 1982

       Finlandia 1988 – velká pozlacená medaile

 

 

       světové výstavy

Praga 1968 – bronzová medaile

Praga 1978 – zlatá medaile

Sofie 1979 – zlatá medaile

Madrid 1984 – zlatá medaile

Řím 1985 – stříbrná medaile

Toronto 1987 – velká pozlacená medaile

Praga 1988 – zlatá medaile

 

Pro expozici kulturních tradic Písecka věnoval Václav Konštant Prácheňskému muzeu soubor materiálů o historii písecké pošty.

 

 

 

 

 
Portál byl realizován za finanční podpory města Písku (grantový program města Písku na podporu cestovního ruchu).
© 2018 www.prachenskemuzeum.cz