Velké náměstí 114, 397 24 Písek | tel.: +420 382201111 | fax: +420 382201114 | e-mail | Otevírací doba | Vstupné
Home arrow Stálé expozice arrow Galerie muzea

Zřizovatel: Jihočeský kraj
Krajský úřad
U Zimního stadionu 1952/2
37076, České Budějovice



počítadlo.abz.cz

aktualizováno: 2017-10-10

Galerie muzea

  

Historie Galerie Prácheňského muzea v Písku

Po skočení druhé světové války se písecké muzeum znovu otevřelo pro veřejnost 6. září 1945.
Bylo to stále šest síní, ve kterých muzeum existovalo dosavadních 43 let, přestože se jeho pracovníci neustále snažili o zvětšení prostoru. O zásadní změnu se zasadil kulturní referent Jaroslav Šindelář, který působil na MNV. Muzeum získalo řadu místností ve druhém patře budovy, z nichž tři byly vyčleněny pro budoucí obrazovou galerii. Stalo se tak v letech 1950 – 1951.
V následujícím období se muzejní pracovníci začali více věnovat výstavní činnosti a v roce 1958, za tehdejšího vedení muzea historika Ríši Suka, mělo muzeum za sebou instalaci již celkem 59.výstav. Vlastivědné muzeum v Písku navázalo velmi úzkou spolupráci s Alšovou jihočeskou galerií v Hluboké nad Vltavou a právě Alšova jihočeská galerie se zasadila v jednání o zřízení písecké galerie. V dosavadních galerijních sálech se konaly krátkodobé výtvarné výstavy, ale i politicky zaměřené – ostatně psal se rok 1959. Kromě únorové výstavy velkého vítězství pracujícího lidu (železnou pravidelností se opakující), nabízely výstavní prostory i expozice čistě výtvarného charakteru – tvorbu současných českých umělců a umělců místních.
Bonbónkem se stala výstava „Obrazy Honoré Daumiéra“, uskutečněná opět ve spolupráci a za vydatné odborné pomoci Alšovy jihočeské galerie. Je nutné zmínit, že s pořádáním výstav značně stoupla návštěvnost muzea. Koncem roku 1959 v tehdejším Okresním vlastivědném muzeu v Písku, došlo k zásadní rekonstrukci prostor ve druhém patře budovy a roku 1960 zahájila první výstavní sezónu Okresní galerie. Pracovníci muzea připravili pro návštěvníky výstavy z tvorby Karla Stehlíka, Bohumila Ulrycha, Jiřího Probošta, Josefa Hollara aj.
Kromě uměleckých prezentací dodejme, že pouze jedna výstava – „15.let od osvobození a mírové výstavby,“ vybočovala z řady čistě výtvarného charakteru.
V roce 1961 byla uspořádána opět ve spolupráci s Alšovou jihočeskou galerií velká výstava obrazů a kreseb Františka Kupky. Tato zcela ojedinělá událost, jež přesáhla svojí výjimečností místní region, napomohla vstoupit písecké galerii do obecného povědomí odborné výtvarné veřejnosti.
V tehdejším kulturním tisku – konkrétně „Kultura 1961,“ napsal Miroslav Míčko:
„Chci hovořit o výstavě nemalého významu, kterou by venkovskému městu v Čechách mohla tak trochu závidět leckterá světová metropole. Doklad, že kulturní decentralizace má u nás pozoruhodné možnosti. Jde o píseckou výstavu jednoho z nejznámějších malířů dvacátého století, který před čtyřmi roky zemřel v Paříži. Popud k ní dalo devadesáté výročí jeho narození. Světlé a prostorné, byť poněkud studené a odlehlé muzejní sály staly se tak dějištěm nezvyklé kulturní události, jež k sobě láká zájemce z daleka. Třicet obrazů a kolem stovky kreseb a grafických listů dokládá zde Kupkovu uměleckou dráhu od přelomu obou století až k době druhé světové války. Dráhu, jíž mezník roku 1911 dělí ve dva odlišné, a přece nikoli zcela nespojité úseky.“
Kromě výstavy Františka Kupky byly instalovány výstavy Jana Zrzavého, Vincence Beneše, (kurátorsky připravila PhDr.Věra Nosková), Otty Matouška, ale i kresby píseckých dětí. V roce 1962 jmenujme pro ilustraci například výstavy Václava Špály, Oldřicha Smutného, Cyrila Chramosty, Františka Romana Dragouna, Bohdana Kopeckého aj. V roce 1963 PhDr.Věra Nosková zahájila výstavu obrazů malíře Vojtěcha Preissiga.
V roce 1966 shlédli návštěvníci galerie výstavu ze sbírek muzea s názvem „Lochmanové – pět generací malířské rodiny a tradice českého malířství od baroka k obrození“. Koncepci výstavy a katalogu připravil PhDr.Ivo Kořán a výstavu v červnu téhož roku zahájil. (V roce 2005 po dlouhých letech PhDr. Ivo Kořán výstavu Lochmanů spolu s aktualizovaným katalogem znovu uvedl v muzejní galerii). Následující období a celkové politické uvolnění příznivě ovlivnilo i oblast uměleckou a umožnilo zvláště od roku 1967 (kdy v muzeu pracoval jako výtvarník a kurátor Miroslav Pechánek), pořádání výstav mimořádné úrovně, které zařadily píseckou galerii mezi takzvané prestižní. Jmenujme alespoň některé z nich, které ilustrativně přiblíží program galerie následujících let. V roce 1967 ve spolupráci s Alšovou jihočeskou galerií byla uspořádána výstava s názvem „Karel Teige – od poetismu k surrealismu,“ kterou zahájil 24. září Stanislav Dvorský (po moha letech  se vrátil do Písku, u příležitosti výstavy surrealistického malíře Martina Stejskala s názvem „Zadem k nekonečnu“ v roce 2003 a skupinové výstavy malířů z Francie a Čech s názvem „Cesty jinam“ v roce 2005, kurátorsky se rovněž podílel na výstavě „Přirozené známosti“ v roce 2000 a zcela ojedinělé výstavy Romana Erbena v roce 2013, která byla označena odbornou kritikou jako objevná výstava roku).
Historik umění PhDr. Jan Kříž připravil pro muzejní galerii koncepčně zajímavou výstavu s názvem „Jeden okruh volby“. Svá díla tehdy představili: Jiří Balcar, Hugo Demartini, Jiří Anderle, Bedřich Dlouhý, Zdena Fibichová, Karel Foltýn, Josef Istler, Čestmír Janošek, Eva Janošková, Josef Klimeš, Jan Koblasa, Jiří Kolář, Stanislav Kolíbal, Jan Kotík, Jan Kubíček, Oldřich Kulhánek, Karel Malich, Mikuláš Medek, Václav Mergl, Karel Nepraš a Naděžda Plíšková. Výstavu doprovázel velice zdařile graficky upravený plakát a katalog Miroslava Pechánka s textem PhDr.Jana Kříže. ( Návrat po letech do Písku a do muzejní galerie se uskutečnil i v případě PhDr. J.Kříže, když v roce 2002 kurátorsky připravil rozsáhlou výstavu píseckého rodáka Radka Pilaře a zároveň s týmem dalších autorů vydal exkluzivní monografii autora. V roce 2011 zahájil v Galerii Prácheňského muzea rozsáhlou výstavu obrazů Miroslava  Pechánka).
   V roce 1968 výstavní program pokračoval ve vzestupné tendenci. Další výstava, kterou PhDr. Jan Kříž pro píseckou galerii připravil, nesla název „Věcné dialogy“. Jmenujme několik vystavujících autorů: Otakar Slavík, František Ronovský, Stanislav Podhrázský, Jiří Načeradský, Jan Hendrych, Milan Ressel, Vlasta Prachatická, Eva Kmentová, Olbram Zoubek, aj. Rovněž  i tuto výstavu doprovázel katalog a plakát Miroslava Pechánka s textem PhDr. Jana Kříže. Výstavu s názvem „Proměna“, skupiny pražských umělců, kteří vystavili v písecké galerii své fotografie, sochy a obrazy, připravila PhDr. Ludmila Kybalová. Velkému zájmu se těšila výstava kreseb a grafiky Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra (také v případě těchto autorů se uskutečnil pozdější návrat jejich díla do výstavních prostor muzea u příležitosti 70. výročí narození Jiřího Suchého), kterou osobně zahájil v roce 2001. Dále jmenujme výstavy „Jihočeská lidová plastika,“ „Sto let písecké tělovýchovy,“ „ Jihočeští výtvarníci,“
„Dětský výtvarný projev“ – krajská přehlídka, „František Roman Dragoun – z cest po Itálii.“ První celostátní soutěž kresleného humoru,“(první cenu získal Adolf Born). Úmysl pokračovat v dalších ročnících se díky následujícím politickým událostem po roce 1968 již nepodařilo.   Mimořádná a zcela výjimečná výstava „Světové malířství 1900 – 1925,“ připravená ve spolupráci s UNESCO, uvedla do písecké galerie zvučná jména světového malířství: Georges Braque, Paul Cézanne,Vincent van Gogh, Marc Chagall, Paul Klee, Henri Matisse, Joan Miró, Claude Monet, Pablo Picasso, Auguste Renoire a jiní.   Ve spolupráci s národní galerií byla uvedena výstava  „Flámské a holandské zátiší 17.století.“Historické malířské skvosty a dobu jejich vzniku přiblížil návštěvníkům u příležitosti zahájení výstavy PhDr. Ivo Kořán. Z důvodů srpnových událostí roku 1968 byla náročná příprava výstavy píseckého malíře a fotografa Jana Zachariáše Quasta, kterou kurátorsky ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze připravovala  PhDr. Věra Vokáčová spolu s PhDr.Ivo Kořánem, odložena. I když v roce 1969 v programu nabídky galerie ještě doznívaly kvalitní výstavní tituly, začala se stahovat mračna a to nejen nad kulturním světem. V tomto roce mohli návštěvníci muzejní galerie ještě navštívit výstavy obrazů píseckého malíře Josefa Velenovského a grafik Josefa Řeřichy, Vlastimila Beneše (zahajoval spisovatel Ludvík Vaculík), výstavu celoživotního díla textilního umělce Antonína Kybala, která ukázala jeho originální tvorbu ovlivňující několik  následujících generací českou tapisérii a jež jí také vydobyla značného úspěchu ve světě. Výstavu připravil PhDr. Ludmila Kybalová. Výstavní prezentaci obrazů Evy Švankmajerové připravili a spolu s graficky zdařilým katalogem Miroslava Pechánka uvedli PhDr. Jan Kříž a PhDr. Věra Nosková. Spolu s obrazy Evy Švankmajerové uvedla galerie i ukázku z malířské tvorby herce Josefa Hlinomaze. Hlinomazův plakát s jeho textem „Manifest surrneonaivismu,“ přiváděl návštěvníky do zajetí smíchu ze kterého nebylo úniku, stejně jako účast autora při zahájení výstavy. Výstava starých mistrů s názvem „Flámské figurální malířství 17.století“ byla připravena ve spolupráci s pražskou Národní galerií a její zahájení uvedl PhDr. Ivo Kořán.Velké výstavy v galerii doplňovaly menší výstavy grafiky následujících autorů: Albín Brunovský, Adolf Born, Věroslav Bergr, František Doubek, Jiří John, Jiří Mocek, Otta Matoušek, Ctirad Stehlík a Kamil Lhoták.  V roce 1970 písecká galerie představila svým návštěvníkům dílo Václava Šebeleho, Jana Zachariáše Quasta, grafiku bratří Hegerů – „Praha XVIII. století,“ „Lotyšské užité umění,“ „Ruské umění z Karáskovy galerie,“ obrazy Otty Matouška a výběr grafiky Jana Konůpka. Tuto výstavu kurátorsky připravil a zahájil PhDr. Antonín Hartmann  (jeho návrat se konal do písecké galerie u příležitosti výstavy Miroslava  Pechánka v roce 2004, kdy spolu se svojí ženou PhDr.Ludmilou Kubalovou, Pechánkovu výstavu zahájili na přeplněném nádvoří muzea).
Ke Konůpkově výstavě vydalo písecké muzeum katalog graficky upravený Miroslavem Pechánkem.
Tato výstava uzavřela zcela ojedinělou výstavní éru písecké muzejní galerie a byla také poslední výstavou, kterou pro galerii Miroslav Pechánek připravil. Konůpkovo dílo se vpravdě nesetkalo se zájmem nastupující normalizační garnitury. V roce 1970 s nuceným odchodem Miroslava Pechánka a nastolením normalizace, započal nejen pro píseckou galerii neblahý čas. Následující roky – až do roku 1985, kdy bylo muzeum uzavřeno z důvodů generální rekonstrukce, upřednostňovala muzejní galerie v rámci možností prezentaci výtvarných výstav, ale byla to situace nelehká a nevyhnula se samozřejmě ani řadě politicky zaměřených akcí. I výtvarné výstavy prezentovaly umělce nesoucí se na vlně tehdejšího angažovaného politického proudu a neobjevovaly se výstavy mnoha umělců, kteří díky své nechuti a morálnímu přesvědčení nekonvenovat s režimem, tvořili dlouhá léta v izolaci a ústraní svých ateliérů a vystavovali sporadicky na privátních výstavách výtvarného undergroundu, či nevystavovali vůbec. Často byly uváděny výstavy píseckých nebo jihočeských autorů, mezinárodní prezentace se odehrávaly pochopitelně pouze v rámci socialistického bloku, občas se objevila výstava muzejního charakteru. Ilustrativně jmenujme například zajímavou expozici z roku 1979 malíře Williho Nowaka ve spolupráci s Národní galerií, nebo poštovní výstavu ke 200. výročí trvání písecké pošty s názvem „De Pisek 79,“ kterou zorganizoval Klub píseckých filatelistů. V roce 1984 vystavila galerie část obrazů ze sbírek zámku Orlík s názvem „Obrazy 17. a 18.století – výběr maleb z Maltézské sbírky.“ Výstavu připravil a zahájil prof.dr. Jaromír Neumann ve spolupráci s Václavem Vlčkem z Čimelic. K výstavě byl vydán i obsažný katalog.  Koncem roku 1984 započala generální rekonstrukce tehdejšího Okresního muzea. V průběhu oprav došlo v roce 1989 ke změně politického systému, což se zásadně projevilo i ve zcela nové koncepci expozic a jejím celkovém architektonickém výrazu. Muzeum bylo znova zpřístupněno návštěvníkům v roce 1993. (Autorem nových expozic se stal písecký architekt Vladimír Bouček). Díky zcela nové tváři bylo muzeum v roce 1996 oceněno titulem „Muzeum Evropy“, nesoucí již také  nový název Prácheňské muzeum v Písku.  Galerie Prácheňského muzea (čili již v zažité zkratce Galerie PM), byla slavnostně otevřena o dva roky později, v roce 1995, výstavou z vlastních sbírek s názvem „Obrazy z depozitáře.“ Zahájena byla jejím bývalým kurátorem Miroslavem Pechánkem. Snahou výstavního oddělení bylo navázat na kvalitní dramaturgii uplynulých let v době politického uvolnění a navrátit galerii její tehdejší renomé, do povědomí výtvarné kulturní veřejnosti.  Protože galerie nepůsobí jako samostatný subjekt, ale je galerií v rámci regionálního muzea, neosobuje si právo profilovat svůj výstavní program na určitá výtvarná období, nebo vyhraněné autory. Koncepce výstavního programu se snaží nabízet návštěvníkům co nejpestřejší nabídku z oblasti výtvarného umění. Kromě českých autorů představuje umělce žijící v cizině, dlouhodobě uvádí nepravidelný cyklus výstav českých umělců žijících ve Francii a právě tak se snaží přivádět do svých výstavních prostor i umělce narozené v Písku nebo jeho okolí, kteří žijí v cizině. Jmenujme například písecké malíře Jiřího Kaysera a Petra Velíška a fotografa Ivana Velíška, jejichž domovem se stala Kanada, fotografa Františka Domina žijícího v USA, právě tak jako malíře Jaroslava Gebra, který své malířské umění výrazně zúročil v Hollywoodu. Galerie prezentuje ale i výstavy čistě muzejního charakteru. K vybraným expozicím nabízí komentované prohlídky s jejich autory, nebo tvůrčí dílny.
Jmenujme alespoň ve zkratce některé z výstav, které galerie PM od roku svého znovuotevření v roce 1995 po rekonstrukci muzea uskutečnila:
V.Boudník, Jitka Boková, I.Bukovský, T.Buzu,V.Bláha, P.Besta, Q.Boggiani, Fr.R.Dragoun, T.Císařovský, J.Drapell, R.Erben, J.Fuka-E.Fuková, M.Florian, J.Hampl, Vl.Holub, P.Hilský, J.Istler, E.Jilemnická, M.Kaufman, M.Knížák, L.Kaprasová, R.Konvička, I.M.Kopaninský, A.Krejča, J.Kristofori, J.Karmazín, J.Kolář-B.Kolářová, Vl.Komárek, Vl.Krédl,Vl.Kulhánek, R.Kohnová, R.Kubička, K.Kudla, L.Lábus, M.Malina, S.Milkov, Jaroslav Malina, M.Němec, R.Pilař, Miroslav Pacner, Eva Prokopcová, M.W.Pospíšil, Zdeněk Prokop, J.Papoušek, Jiřina Pivoňková, J.Pleskot, J.Řeřicha, Jos.Řeřicha, Marcela Sidonová, O.Smutný, M.Stejskal, J.Skalník, J.Suchý-J.Šlitr, J.Štenclová, K.Šebek, J.Švankmajer. J.Štreit, Jan Šibík, A.Šimotová, J.Škoch, J.Těšínská, Vl.Tesař, Zd.Tománek, J.Urbánek, K.Valter, J.Váchal, I.Vodseďálek, J.Voves, R.Vano, Fr.Vodák, J.Velenovský, K.Tuma , Vl.Teska, Fr.Trávníček, O.Zoubek, J.Zemina.
Umělci žijící ve Francii:
Bocián-Y.Tinayre, Z.Dašek, T.Frýbert,  J.E.Hermach, Fr.Janula, S.Jírovec, Z.Kirchner, R.Kameš, J.Kolář-B.Kolářová, M.Moucha, J.Mašíková, M.Oliva, A.Sládek, Sv.Sulek, K.Steiner, M.Síkora, J.Sekal, V.Voskovcová.

Galerie Prácheňského muzea se svojí nabídkou neustále snaží svým píseckým návštěvníkům, ale i návštěvníkům muzea obecně, představovat mnoho nejrůznějších pohledů do světa výtvarného umění.
Rovněž nabízí doprovodné programy k výstavám, komentované prohlídky, workshopy a různé programy připravované pracovnicí muzejní pedagogiky, zejména pro studenty a žáky základních škol. Svoje programy zde nacházejí i děti mateřských škol.

Irena Mašíková Konštantová
kurátorka výtvarných sbírek a galerie PM

Kliknutm otev?ete obrzek
Kliknutm otev?ete obrzek
Kliknutm otev?ete obrzek
 

 
Portál byl realizován za finanční podpory města Písku (grantový program města Písku na podporu cestovního ruchu).
© 2017 www.prachenskemuzeum.cz