|
1.3. - 1.4.
 Historie o Juditě a Holofernovi
ve starých biblických tiscích a obrazech z muzejních sbírek
HISTORIE O JUDITĚ A HOLOFERNOVI
ve starých biblických tiscích a obrazech z muzejních sbírek Biblická kniha Judit je dnes i poučené veřejnosti známa především díky krvavé scéně, jejímiž protagonisty jsou krásná židovka, jejíž jméno celá kniha nese a asyrský vojevůdce Holofernes. Je pochopitelné, že to byl právě okamžik setnutí Holofernovy hlavy, který upoutával umělce již od starých časů. Na této komorní výstavě jsou proto představeny ilustrované biblické tisky, které tuto a výjimečně i jiné okamžiky děje knihy Judit znázorňují. Doplňují je dvě námětově shodné olejomalby, nalézající se v muzejních sbírkách.
Celá kniha Judit bývá společně s knihami Tobiáš a Ester řazena v Bibli za takzvané historické knihy a je počítána do knih deuterokanonických, které byly do biblického kánonu zařazeny až teprve v patristické době - v seznamech biblických knih se na Západě objevují od římské synody v roce 382, na Východě od trullské synody ruku 692. Protestanti je jako inspirované spisy nepřijímají, nicméně např. v prvých vydáních Lutherova německého překladu bible, podobně jako ve starém vydání bratrské Bible kralické ještě zařazeny jsou.
Obsah i náboženský význam knihy Judit výstižně shrnuje text úvodu ke knize v Jeruzalémské bibli: Kniha Judit je historie vítězství, které vyvolený lid dobyl nad svými nepřáteli díky zásahu jedné ženy. Malý židovský národ čelí mohutnému vojsku Holoferna, jenž má podrobit svět králi Nabuchodonozorovi a zničit jakýkoli jiný kult než uctívání zbožštěného Nabuchodonozora. Židé jsou obléháni v Betulii, v níž se nedostává vody a jež se už málem vzdává. Tu se objevuje mladá vdova, krásná, moudrá, zbožná a odhodlaná Judit, která vítězí nejprve nad skleslostí svých krajanů a pak nad asyrským vojskem. Vyčítá velitelům města, že mají nedostatek důvěry v Boha, potom se modlí, krásně se obleče, vychází z Betulie a dává se uvést před Holoferna. Využívá proti němu svého půvabu a lsti, a když zůstane s tímto opilým surovcem o samotě, usekne mu hlavu. Asyřané propadají panice a dávají se na útěk, Betulané plení jejich tábor. Lid velebí Judit a odchází do Jeruzaléma, aby tam slavnostně vzdal díky.
Zdá se, že autor úmyslně nakupil tolikeré překroucení historie, aby odvedl pozornost od přesného dějinného kontextu a plně ji soustředil jen na náboženské drama a jeho rozuzlení. Jeho vyprávění je dovedně zpracováno a jeví se v něm úzká příbuznost s apokalypsami. Nabuchodonozorův služebník Holofernes je syntézou všech sil zla, Judit, jejíž jméno znamená „Židovka“, představuje stranu Boží, která je ztotožněna se stranou národa. Tato strana je podle veškerého zdání odsouzena k vyhlazení, ale Bůh přivodí rukama slabé ženy své vítězství a svatý lid jde vzhůru do Jeruzaléma. Tato kniha má určité styčné body s Danielem, Ezechielem a Joelem; scéna se odehrává na esdrelonské planině, poblíž oné armagedonské planiny, na niž svatý Jan umístí eschatologickou bitvu ve Zj 16, 16. Vítězství je pro Judit odměnou za její zbožnost, za úzkostlivé zachovávání předpisů o zákonité čistotě, a přesto je perspektiva knihy univerzalistická: k záchraně Jeruzaléma dochází v Betulii, v onom Samařsku, vůči němuž pociťují takový odpor „dobře smýšlející“ představitelé úzkoprsého judaismu, náboženský smysl střetnutí odhaluje Amonita Achior, Jdt 5, 5-21, jenž se pak obrací k pravému Bohu, Jdt 14, 5-10. Kniha byla sepsána v Palestině kolem poloviny 2. století před naším letopočtem v ovzduší národního a náboženského zápalu, jejž vyvolalo povstání Makabejských. |
Výstavy 
